HISTORIE - Kořeny velkopopovické legendy

23.02.2017

Zavážení hospody v Miličíně v roce 1935
Zavážení hospody v Miličíně v roce 1935

Pivovar v malé středočeské obci, vyrábějící už 130 let oblíbeného Velkopopovického Kozla, představuje šťastné spojení tradice s moderními podnikatelskými trendy. Tyto dva základní faktory spolu s vynikajícími přírodními podmínkami a dovedností zlatých českých rukou provázely celou jeho dosavadní historii a napomáhaly tak vytvářet velkopopovickou legendu. Zrození této legendy je spojeno s osobností zakladatele pivovaru, průmyslníka Františka Ringhoffera, ovšem její kořeny sahají ještě hlouběji do minulosti - až do poloviny 18. století. Tehdy se v Burgenlandu na rakousko-uherském pomezí narodil Franz Ringhoffer, dědeček zakladatele pivovaru. Za časů císařovny Marie Terezie se vyučil ve Vídni kotlářem a na svém tovaryšském vandru došel až do Prahy, kde v roce 1771 složil mistrovskou zkoušku. Poté si v Platnéřské ulici zřídil mědikoveckou dílnu. Kromě nejrůznějších kotlíků a nádobí se v ní pustil i do výroby pivovarnických pánví - první zhotovil pro pivovar Strahovského kláštera již v roce 1773. V pánvi, kterou v roce 1780 vytepal pro pivovar v Mirovicích, se pak pivo vařilo bezmála 120 let... Mědikoveckému řemeslu naučil Franz i syna Josefa. Ten v roce 1820 přikoupil v Kamenici u Velkých Popovic horní mlýn, který přestavěl na hamr. Zde začal tavit měď a pro svoji pražskou dílnu vyrábět polotovary. Počátkem čtyřicátých let 19. století převzal štafetu rodinné tradice nejstarší syn Josefa Ringhoffera, technicky nadaný František. Po studiích se vydal na zkušenou továrnami napříč západní Evropou. Získané zkušenosti zúročil v nové pražské dílně na Mariánském náměstí, kde již v roce 1845 vyrobil první zařízení parní varny. Rostoucí spotřeba surovin si mezitím vynutila výstavbu nového, výkonnějšího hamru na místě dolního kamenického mlýna. Poněvadž produkce pražské dílny záhy nestačila poptávce, přenesl František Ringhoffer v roce 1848 výrobu na Nové Město pražské. V témže roce získal císařské privilegium - zemské oprávnění pro výrobu všech druhů měděného zboží a strojů. I této dílně ale začalo být ve středu města těsno (navíc si sousedé stěžovali na řinčení a lomoz), a tak v roce 1852 zakoupil Ringhoffer pro své budoucí strojní impérium pozemek na Smíchově, tehdy ještě samostatné obci. Bylo to právě v době, kdy v českých zemích bouřila průmyslová revoluce a kdy světem začaly hýbat parní stroje a nové technologie. Nejprve zde nechal postavit továrnu na výrobu vagonů a kotlárnu. K ní pak postupně připojil další provozovny: slévárnu železa, strojírnu, montovnu vagonů a parní válcovnu.

ZDROJ: Velkopopovická legenda, autoři: Eva Kršňáková, Zeno Čižmář, 2012