HISTORIE - Podnikání Ringhofferů na Smíchově

05.05.2017

Dobová novinová inzerce Ringhofferových závodů na Smíchově.

ZDROJ: Velkopopovická legenda, autoři: Eva Kršňáková, Zeno Čižmář, 2012


František Ringhoffer (+ 1873) se vyučil v roce 1835 v otcově dílně tovaryšem. Hned po vystavení výučního listu odchází na zkušenou do ciziny. V Anglii, Francii, Belgii a Německu se seznamuje s nejmodernějšími výrobními postupy a využívá jich po návratu do Prahy. Guberniálním dekretem z 11. června 1840 dostal povolení k tovární výrobě zboží mědikoveckého a mosazného. Prostory původní dílny však přestávaly stačit, proto přestěhoval dílnu na okraj města do tehdejší Mariánské (dnes Opletalovy) ulice do domu čp. 1284, který koupil v roce 1847. R. 1848 získal další výsady na výrobu strojů. Racionálně totiž odhadl, že rozvoj průmyslu a železnic nemine ani Rakousko. Pro své záměry však potřeboval větší prostory, a tak v roce 1852 kupuje od Jana Křtitele Riedla pozemky Vratislavské zahrady na Smíchově (přibližně mezi dnešními ulicemi Štefánikova, Plzeňská a Kartouzská) a zakládá tam továrnu se zámečnickou dílnou, soustružnou, strojovnou s kotelnou, prostory na montování vozů, stájemi a kůlnami. Využije i Riedlův dům čp. 19. Zpočátku v letech 1852-1853 jen opravuje vozy a v roce 1853 zřizuje v továrně první slévárnu. Vlastní výrobu nákladních vozů zahajuje v roce 1854. Brzy získá státní zakázku na výrobu železničních vagónů a stává se jejich monopolním bezkonkurenčním výrobcem pro území celého mocnářství. V téže době založil nemocenskou pokladnu pro dělníky. V roce 1855 vzniká oddělení pro stavbu pivovarů.

K tomuto účelu kupuje František Ringhoffer další pozemky v okolí původní továrny a buduje novou strojírnu, do níž je v roce 1856 tato výroba přemístěna. R. 1857 začíná výrobu tendrů k lokomotivám a v roce 1863 osobních železničních vozů I. - III. třídy. Koncem 60. let exportuje výrobky do ostatní Evropy. To již vyrábí i další strojírna, která se později stává producentem zařízení pivovarů, cukrovarů a čpavkových kompresorů pro chladící zařízení vodáren. František Ringhoffer byl prvním podnikatelem, jenž zavedl v Rakousku-Uhersku válcování bezešvých trubek. Zpočátku musely být všechny výrobky dopravovány speciálními povozy až na dnešní Masarykovo nádraží, což prý vzbuzovalo nadměrnou pozornost tehdejších Pražanů. Částečnou úlevou byla proto výstavba smíchovského nádraží v roce 1862, kam 29.9.1862 slavnostně vjíždí první parní lokomotiva. Výrazné zlepšení nastalo až v roce 1872, kdy otevřeli Pražskou spojovací dráhu s novým železničním mostem přes Vltavu, a tak mohli ze Smíchova expedovat veškerou produkci.

Oslňující rozvoj Ringhofferových závodů však nebyl vždy zcela bez problémů. Přicházely krize a války. Např. důsledkem prusko-rakouské války v roce 1866 bylo, že továrně zbylo 300 vozů, které nepřevzaly a nezaplatily haličské dráhy. Aby František Ringhoffer pokryl ztrátu, musel prodat panství Lužany. Kvůli dodávce železničních vagónů do Ruska a do Rumunska prodal panství Pyšely. Ještě mu však zůstala panství Štiřín, Kamenice, Lojovice a Velké Popovice, které získal v průběhu předchozích let. Nepříznivé období bylo překonáno a znovu vystřídáno dalším bouřlivým rozmachem.

V roce 1873 již zaměstnává továrna na Smíchově 2200 dělníků a 78 úředníků. Nežilo se jim nejhůře. František Ringhoffer totiž nebyl jen úspěšným podnikatelem, ale i člověkem se sociálním cítěním. Dříve než to bylo nařízeno zákonem, založil pro své zaměstnance nemocenskou pokladnu a sociální fond. Dělník si mohl vydělat až 200 K týdně.


Zdroj: Kamenice v proměnách věků, Vlasta Hartvichová