HISTORIE - Plnou parou vstříc 20. Století

23.02.2017

Strojovna - ocelové srdce pivovaru
Strojovna - ocelové srdce pivovaru

Původní varní kotle vytápěné přímým ohněm byly na přelomu let 1897 a 1898 nahrazeny v té době supermoderním zařízením - dvojitou parní varnou o kapacitě 90 hektolitrů. Jejich sériovou výrobu jako první v rakousko-uherské monarchii zahájily Ringhofferovy dílny. Dodávky těchto nových varen pak směřovaly do mnohých pivovarů v Čechách, na Moravě i v Rakousku - není proto divu, že pivo v nich brzy začali vařit také konkurenti Velkých Popovic ze Smíchova a z Plzně. Novou technologii parní varny ve velkopopovickém pivovaru uvedl do provozu sládek František Konečný. Kvůli zvýšené potřebě páry bylo nezbytné zvětšit výkon kotelny. Ani kapacita vlastní sladovny brzy nestačila krýt rostoucí výrobu, a tak si pivovar musel v roce 1899 pronajmout sladovnu Františka Klusáčka v Kounicích u Českého Brodu. Původní ležácký sklep, který byl poprvé rozšiřován již v roce 1889, se dočkal dalšího oddělení. V příštích desetiletích k nim přibývaly další - ve třicátých letech se jejich podzemní síť rozrostla na celkem 11 oddělení. V roce 1902 patřila pivovaru s výstavem přes 71 tisíc hektolitrů 22. příčka na žebříčku českých pivovarů. Již za pět let se však velkopopovický pivovar stal třetím největším v Čechách, hned po smíchovském a plzeňském. Zásluhu na tom nesporně měla další etapa modernizace, kterou podnik prošel na počátku 20. století. V jeho prvních letech byla postavena nová spilka a začala fungovat moderní strojovna. Modernizací prošla i stáčírna lahvového a sudového piva, která byla vybavena automatizovanou linkou na mytí a požahování sudů. Už v roce 1905 se velkopopovické pivo chladilo v zařízení vlastní konstrukce z Ringhofferovy továrny, jehož kompresory poháněly dva parní stroje. V roce 1906 byl za pivovarským nádražím zřízen sklad ledu. V tomto roce pivovar koupil i parní hasičskou stříkačku, která stávala v domku u rybníka, pozdější váze, odkud bylo nataženo železné potrubí až na střechu varny. V případě požáru mohla být v akci do deseti minut, což naštěstí nikdy nebylo třeba vyzkoušet v praxi. Pokračující vzestup výroby piva si již v roce 1907 vyžádal pronájem další sladovny - tentokrát v Brodku u Olomouce. Pro vagonové zásilky sladu bylo u pivovarského nádraží postaveno samostatné silo. Později byla podobně pronajata ještě sladovna v Pakoměřicích a Karstenova sladovna v Praze. Dalšího rozmachu se pivovar dočkal na přelomu let 1908 a 1909, kdy byla do provozu uvedena v pořadí druhá parní varna o kapacitě 300 hektolitrů. Technologické vybavení této varny, které pocházelo také z Ringhofferových dílen na Smíchově, putovalo do Velkých Popovic přímo z pavilonu na hospodářské výstavě v Praze roku 1908, kde sklidilo velký obdiv návštěvníků. Téměř současně vyrostla na dvoře pivovaru nová správní budova s ředitelstvím a nedaleko od ní i dům pro nového vrchního sládka Josefa Pešku, který neodmítl Ringhofferovu nabídku a do Velkých Popovic se přistěhoval až z Austrálie. Zřízení stáčírny přímo v centrále Ringhofferovy smíchovské továrny, v paláci Austria, znamenalo v roce 1909 další posílení distribuční sítě, zejména v Praze. Ve stejné době vznikla v pivovaru první biochemická laboratoř, která začala pravidelně sledovat mimo jiné kvalitu vzorků vody odebíraných z pivovarských studní. O výborné kvalitě velkopopovických lesních pramenů, vyvěrajících v masivech žuly a sienitu, věděl již František Ringhoffer: vodu z Mariánského pramene v Kamenici si nechával posílat až na Smíchov.

ZDROJ: Velkopopovická legenda, autoři: Eva Kršňáková, Zeno Čižmář, 2012